1. 4. 2020

S odpady se má nakládat jako se surovinami pro další výrobu

Proč jsou tuzemské odpady vytlačovány již hotovými a levnějšími substráty ze zahraničí a končí na skládkách? Pomůže navrhované zvýšení skládkovacího poplatku recyklaci, nebo spalování odpadů? A kdo to zaplatí? Třídící sleva pro obce je postavena tak, že by obce místo aktuálních 38 % měly třídit 60 % odpadů už v roce 2022. Jaké nástroje skutečně pomohou recyklaci? Přední čeští odborníci se shodli, že nové dva zákony z oblasti odpadů potřebují úpravu.

Konference pořádaná týdeníkem Euro se zabývala zákonem o odpadech a zákonem o obalech, které nyní projednávají poslanci dolní komory a jejichž cílem je splnit evropské závazky v oblasti recyklace. Podle těch by například mělo Česko za deset let recyklovat veškerý komunální odpad až z 60 procent, namísto dnešních 38 procent. „Česká republika se jako ostatní státy v Evropské unii musí co nejdříve vydat na cestu, kterou evropská legislativa vytyčila, tedy aby se s odpady nakládalo více jako se zdroji surovin pro další výrobu a aby neskončily na skládkách nebo ve spalovnách,“ řekl v úvodu Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství. Nové zákony je potřeba uvést do praxe co nejdříve.

Daňové zvýhodnění práce v recyklačním průmyslu

Nově navrhovaná odpadová legislativa je v podstatě balík čtyř zákonů, podle Petra Havelky ale neobsahuje důležité nástroje, který by měly potenciál přivést Česko ke splnění daných cílů. „Zhruba před rokem jsme sestavili odbornou pracovní skupinu skládající se ze zástupců recyklačních firem a odborníků z odpadového sektoru s názvem RecHelp. Skupina definovala jedenáct nástrojů na podporu recyklace. Nástroje jsou jak finanční, daňové, tak technického rázu. Například daňové zvýhodnění recyklovaných výrobků v rámci DPH, recyklaci by pomohlo také to, co v Česku doporučuje OECD, tedy snížení zdanění práce v recyklačním průmyslu, protože recyklace jako taková je náročnější na lidskou práci než výroba z primárních surovin,“ shrnuje Havelka. S daňovým zvýhodněním souhlasí i Stanislav Polčák, předseda Sdružení místních samospráv ČR. Podle něj v Česku chybí poptávka po odpadových komoditách. „Zákon skutečně nezlepšuje poptávku po druhotných surovinách. Papír a plasty dnes v zásadě v obcích stojí, respektive o ně není zájem. To je dáno především tím, že primární suroviny jsou levnější.“

Tuzemské odpady jsou vytlačovány již hotovými a levnějšími substráty ze zahraničí

Zákon nechrání tuzemské zpracovatele druhotných surovin i podle Jana Rolla, technického ředitele společnosti AQUATEST, člena skupiny PURUM KRAFT. „Stále se vyžaduje, aby z PET lahve vznikla opět PET láhev, aby z papíru vznikl znovu papír. Myslím, že je spousta možností, jak využít tyto materiály i v širokých výrobních odvětvích, například ve stavebnictví.“ Upozornil i na úspěšný vznik alternativních paliv pro cementárny, kde se materiálově a energeticky využívá spousta těchto materiálů.

„Navíc velké množství těchto materiálů se do Česka dováží ze zahraničí, jako již hotových levnějších substrátů, které vytlačují tuzemské odpady, brání jejich využití a ty v současné době končí na skládce.“

Pomůže zvýšení poplatku skládkovaného odpadu k recyklaci, nebo energetickému využití odpadů

Jeden z výrazných posunů v nové legislativě je zvýšení skládkového poplatku z 500 korun za tunu na 1 850 korun. Podle Stanislava Polčáka a Petra Havelky je zvýšení poplatku v pořádku, ale otázkou je, v jaké výši. Mírné zvýšení pro odklon k recyklaci by bylo dostatečné, ale oněch 1 850 korun nahrává spalovacímu průmyslu. „Spalovny potřebují poplatek minimálně 1 500 korun, potom budou stavět spalovny na směsný komunální odpad. V tuto chvíli jsou připraveny projekty na energetické využití směsného odpadu ve spalovnách na milion tun. Problém je, že Česko se zavázalo k plnění recyklačního cíle. A nyní nejsou připraveny plány na recyklaci ani na sto tisíc tun. Je tak vidět, k čemu nový zákon vede investory v Česku. Energetické využití má svou nezastupitelnou roli, ale je potřeba to vyvážit. A celý tento příběh zaplatí města a obce,“ shrnuje Petr Havelka. Tento názor zazněl také od médií a investorů.

Jan Maršák, vedoucí oddělení koncepcí a technologií a zástupce ředitele odboru odpadů Ministerstva životního prostředí ČR, tento názor odmítá. „Navyšování se týká recyklovatelného odpadu, který ze skládek chceme dostat. Není to nic extrémního, děje se to i v jiných zemích. Odpovídá to studii, která je veřejná. Od roku 2009 je poplatek stále stejný. Tím má skládkování konkurenční výhodu. Není pravda, že zákon podporuje spalování. Zákon je nastaven tak, aby podporoval i recyklaci. V dodatcích jsou nastaveny parametry, jak s odpadem nakládat. A OECD právě doporučuje zvýšení tohoto poplatku,“ vysvětluje Jan Maršák.

Sleva za třídění

„Ministerstvo životního prostředí vysvětlovalo obcím, že pokud budou úspěšně třídit, budou mít slevy,“ zdůraznil Petr Havelka. „Jenže po výpočtech se ukázalo, že drtivé množství obcí a měst na třídící slevu nedosáhne. Konkrétně obce nyní průměrně třídí v míře 38 procent. Třídící sleva je postavena tak, že obce by už v roce 2022 měly třídit 60 procent. Skutečně velká většina z nich na to nemá šanci dosáhnout ani při extrémní snaze a obrovských nákladech. S recyklací to nemá nic společného. Pro recyklaci je podstatné nastavení takových nástrojů, které pomohou recyklačním firmám s navýšením odbytu. Zvyšme poplatek, ale úměrně.“ Takto nastavená sleva je víc demotivační než motivační. „Dle našeho průzkumu, který se týkal 150 obcí, slevu v roce 2022 získají pouze dvě obce. Takže když na ni nemáte šanci dosáhnout, co se stane. Rezignujete na recyklační opatření a v podstatě přestanete recyklovat. My si přejeme takovou slevu, která by obcím ukazovala, že čím více třídíte, tím budete platit méně. Takový je například slovenský model. Podle daných stupňů míry recyklace se získá určitý podíl slevy,“ vysvětluje pohled obcí Stanislav Polčák. Jan Maršák s tím však nesouhlasí: „slovenský systém se nám zdá nedostatečný pro recyklační cíle. Mantinely jsou nastaveny velmi mírně.“

Zálohovat, či nezálohovat

Nejvíce diskutovaná část zákona o obalech je zálohování PET lahví. Všichni řečníci se v podstatě shodli, že takové opatření v České republice není nutné. „U nás není objektivní situace, aby musel být zálohový systém na PET láhve zaveden. Jeden z hlavních důvodů tohoto požadavku je, že členské státy EU mají do roku 2025 zajistit, aby se z PET lahví uvedených na trh, sesbíralo 77 procent. Česko je přitom schopno, podle čísla z předloňského roku, sesbírat až 82 procent. Ale například ve Francii je to přibližně 20 procent. Tam pak zavedení zálohování asi smysl má,“ uvedl Petr Havelka.

Podle generálního ředitele společnosti Ondrášovka Libora Duby je potřeba upozornit, že se v zákoně jedná o povinné zálohování PET láhví. Takže není volba. Rozdíl mezi vratnými lahvemi a vratnými petkami je ten, že PET láhve se již nenaplňují, jdou do opadu stejně jako ty z barevného kontejneru. „My se nestavíme do pozice absolutního odpůrce záloh. Pouze chceme, aby se zvážily veškeré dopady. Jelikož cíl již v předstihu splňujeme, tak máme čas si vše zvážit. Měli bychom zanalyzovat, co od zálohování vlastně očekáváme.“

Otázka, zda zálohovat, či nikoli zde není poprvé. Řešila se se již před deseti lety. „Byla k tomu široká společenská diskuse. Dopadla s jednoznačným závěrem, že se nepůjde směrem k výkupu, ale významně se podpoří již fungující systém barevných kontejnerů. Obce pak do nich investovaly značné prostředky,“ řekl Petr Havelka s tím, že je důležité, že stávající systém není jen na třídění PET láhví, ale zajišťuje třídění všech podstatných typů komunálního odpadu a bylo by škoda dobře fungující systém rušit.

Zdroj:
Euro konference Odpady, Panelová diskuse zákon o odpadech a zákon o obalech, 26. 3. 2020
S odpady se má nakládat jako se surovinami pro další výrobu, Euro.cz, 30. 3. 2020